Existuje jen jedno dobro a to je vědění. Existuje jen jedno zlo a to je nevědomost. Sokrates

Osobnost Aloise Rašína

8. března 2008 v 18:46 |  Osobnosti
Alois Rašín byl prvním československým ministrem financí, který díky svým (nutno říci, že často opravdu tvrdým) opatřením udělal velmi mnoho pro stabilitu ekonomiky nově vzniklé republiky. Jaký člověkem však Alois Rašín byl? Díky několika pramenům si o jeho osobnosti, charakteru, zájmech a názorech můžeme i dnes udělat velmi dobrou a plastickou představu. Jde především o Rašínovy Listy z vězení a Paměti, které vydal jeho syn Ladislav Rašín.
Větší část obsahu těchto knih vznikla v době Rašínova uvěznění. Poprvé se Rašín dostal do vězení v 90. letech 19. století, kdy byl zavřen jako jeden z ideologických vůdců tzv. Omladiny. Podruhé byl uvězněn během první světové války, přičemž byl za vlastizradu odsouzen spolu s dr. Karlem Kramářem, Josefem Zamazelem a Vincencem Červinkou k trestu smrti oběšením. Pouze smrt Františka Josefa I. zabránila vykonání rozsudku (možná při tom sehrál i strach z toho, jak by na popravu reagovali Češi, kteří ve svých uvězněných politicích viděli národní hrdiny) a nový císař Karel změnil rozsudek na dlouholetý žalář. Rašínovy Paměti i Listy byly adresovány především členům jeho rodiny, a měly tudíž zcela privátní charakter. Díky tomu se nám dochoval velmi živý obraz Rašínovy osobnosti a povahy.
Velkou důležitost pro pochopení Rašínových životních postojů má především počátek jeho Pamětí - Mé vzpomínky z mládí. V nich Rašín podal velmi podrobný popis poměrů, ze kterých vyšel. Při jeho popisování života v rodných Nechanicích si nelze nepovšimnout, jak silné sociální cítění Rašín měl. Velmi mu záleželo na rozvoji ekonomického, kulturního a politického života v rodném kraji a stěžoval si na mnohé nedostatky a na lenost místních občanů. Tento smysl pro sociální spravedlnost a potřeba pomoci chudým se může zdát v rozporu s Rašínovou budoucí finanční politikou, nicméně, jak bude dále ukázáno, i tento problém mohou objasnit Rašínovy Paměti. Jisté je, že Rašín tento sociální aspekt své osobnosti převzal od svých rodičů, kteří na něj měli nepochybný vliv. Sám o svých rodičích napsal: "Otec byl mnohonásobným poručníkem sirotků a staral se o svoje svěřence velmi pečlivě, šetřil pro ně, měl-li nějaké peníze po rodičích, chudší oblékal do šatů a bot, z nichž my jsme vyrostli. Matka konala všecka svoje dobrodiní tajně, aby nikdo nevěděl." U Rašína se něco podobného projeví ve vězení v Möllersdorfu, kde se Rašínovi a Kramářovi podaří přemluvit vedení věznice, aby bylo povoleno posílat z domovu jídlo i vězňům nižší kategorie, kde byla kvůli hladu obrovská úmrtnost.
Rašín ve svých Pamětech zaznamenal i povahu obou svých rodičů. Matka byla ryze praktická žena, která se snažila ke všem chovat spravedlivě a zároveň své děti učila, že nemají nikoho odsuzovat a ponižovat. Praktická byla i v otázkách víry. Byla silně věřící, ale nikdy si nepotrpěla na formální stránku zbožnosti, například do kostela chodila zřídka, protože tvrdila, že Bůh je všude a že kvůli jeho přítomnosti nemusí kostel při každé příležitosti navštěvovat.
Rašínův otec František Rašín, se angažoval v politickém a kulturním životě a dokonce vykonával funkci starosty. František měl velmi výrazný vliv na Rašínovy názory. Rašín vždy dělal to, co považoval za prospěšné, aniž by se díval, zda se tím někoho nedotkne nebo si někoho nerozhněvá. Většina lidí tento jeho rys vykládá jako aroganci a projev jeho temperamentního charakteru (ten samozřejmě opravdu sehrál důležitou roli). Jinak tento problém posoudíme, pokud si přečteme Rašínovy vzpomínky na svého otce. Rašín zaznamenal následující příhodu: Rašínův otec byl členem správní rady rolnického cukrovaru, na jehož vybudování a zprovoznění se sám podílel. Cukrovar vykazoval značné zisky, a je tudíž logické, že všichni členové chtěli platit velké dividendy. Jediný, kdo byl proti byl Rašínův otec. Ten tvrdil, že se má část zisku uchovat pro nákup nových moderních strojů, které bude jednoho dne nutné koupit, aby udrželi krok s konkurencí a nemuseli se kvůli tomuto nákupu zadlužit. Byl však přehlasován a žádné peníze se neuschovali. Z toho je patrné, že měl F. Rašín odvahu postavit se proti většinovému názoru a přišel s vlastním řešením, které bylo nejrozumnější, ale zdaleka nebylo tak lákavé jako to první. Zanedlouho se stalo přesně to, co Rašínův otec předpovídal a v důsledku nákupu moderní techniky se cukrovar zadlužil a zkrachoval. Už to, že tuto událost Alois Rašín zaznamenal, ukazuje, že si takového otcova přístupu velmi vážil a vysoce jej oceňoval. Díky tomu můžeme pochopit i pozdější Rašínovo počínání, kdy se snažil prosadit, dle svého názoru, nejlepší řešení pro všechny i za cenu odporu a nesouhlasu.
Další, co z Pamětí vysvítá, je Rašínův smysl pro humor. Často trefné a ironické poznámky dokážou pobavit i dnes. Uvedu zde jen jeden případ, který se odehrál po Rašínově uvěznění v procese s Omladinou. Rašín byl převezen do věznice v Plzni (jmenovala se Bory) a musel se podrobit různým vyšetřením. O jednom z nich Rašín píše: "Mezitím jsme byli fotografováni a to podle Langhansova způsobu - en face a v zrcadle profil. - Ovšem nemohu si dáti dělati podle toho fotografie, ačkoliv na památku bych si to rád dal dělati. Fotografování děje se za účelem zatýkacím a snad také vědeckým. Může se státi, že prof. Lomborso v příštím vydání svého 'Člověka zločince', nebo prof. Benedikt, bude uvažovati nad mojí podobiznou, mám-li známky zločinného typu. Já je na sobě hledám a nemohu je nalézti..." Nebo dále: "Pak byli jsme u p. učitele českého oddělení, kde jsme museli na zkoušku psáti latinkou a kurrentem (švabachem) a poněvadž jsme prokázali dostatečné schopnosti, byli jsme osvobozeni od chození do školy."
Další zajímavé poznatky se nacházejí v Rašínových Listech z vězení. V nich se Alois Rašín ukazuje především jako zodpovědný a svědomitý otec a milující manžel. Své manželce velmi důvěřoval a z vězení se s ní domlouval na řízení své advokátní kanceláře a svou důvěru jí několikrát osobně sdělil. Stejně tak důvěřoval svým dětem a snažil se jim ze své cely radit a zároveň vychovávat. I přes to, že byl Rašín znám svou šetrností, na vzdělání svých dětech rozhodně šetřit nechtěl. Zárovň se v nich snažil probudit smysl pro zodpovědnost, pracovitost a čestnost. Sám píše: "Velikou radost mám z dětí, že se tak statečně drží. Je to skutečně potřebí, neboť jen statečnost je nyní ceněna a zasluhuje úcty." Navíc se vyjádřil že právě v mládeži a dětech je budoucnost lidstva.
Rašín se snažil využít nedobrovolného pobytu v žaláři k tomu, aby se, pokud to jen bylo možné, všestranně zdokonalil. Studoval rakouské hospodářství a napsal na tuto tématiku odbornou publikaci (později vydané Národní hospodářství). Pravděpodobně právě ve vězení přemýšlel Rašín o tom, jak by měla vypadat ekonomika budoucího státu. Kromě toho se snažil vylepšit své jazykové schopnosti, když si procvičoval francouzštinu, angličtinu, a dokonce přeložil knihu o anglických politicích. Samozřejmě také hodně četl krásnou literaturu. Záběr měl opravdu veliký a vyjmenuji zde proto jen pár ukázek toho, co Rašín během svého druhého pobytu ve vězení přečetl: A. Jirásek - U nás, J. Holeček - Naši, V. Brandl - Dobrovský, L. N. Tolstoj - Vojna a mír, bratři Mrštíkové - Rok na vsi; knihu o J. Jungmannovi a B. Němcové, dalšími autory byli například J. Pekař a R. Kipling, T. Nováková. O všech napsal svůj názor a hodnocení jejich kvalit.
Poslední zajímavost, kterou bych uvedl je Rašínův vztah ke Karlu Kramářovi, se kterým v Möllersdorfu sdílel celu. Předně je třeba poznamenat, že oba mužové měli zcela rozdílné povahy a potřeby. Kramářovi pobyt ve vězení vadil nepochybně mnohem více a hůře snášel rovněž nepohodlí. Na svobodě byl zvyklí na mnohem větší luxus a toto strádání se muselo v žaláři projevit. K největšímu konfliktu mezi nimi došlo v dubnu 1917. Kramář si přál kvůli svému zdravotnímu stavu neustále topit, což Rašín, pokud tak můžeme z jeho deníkových zápisků z března 1917 soudit, nesl dost nelibě. Např. 29. března: "Počasí krásné. Odpoledne počasí ještě hezčí. Dr. Kramář konstatoval, že v cele je 9° a topil." a rovněž 31. března si poznamenal: Pršelo, teplo, jarní déšť, ptáci zpívali. Příjemně bylo. Vrátili jsme se o 10. (z procházky). Dr. Kramář chtěl topit. Tedy jsme topili." 15. dubna se však mezi Kramářem a Rašínem rozhořel pravděpodobně mnohem závažnější konflikt. Rašín si o svém rozhovoru s Kramářem toho dne napsal: "Vyjádření Czerninovo o manifestu ruské prozatímní vlády. Debaty. Zbytečné. Pak četl (Rašín píše ve svých denících o sobě v třetí osobě) Lejkina, je to sice ubohé, ale lepší než debata, vycházející z uměleckých předpokladů a předpojetí.-" A následujícího dne zapsal: "Dr. Kramář mlčí, mlčím také." I když tedy mezi nimi konflikty byly a určitě musely ovlivnit i jejich vzájemné vztahy, nijak drasticky nepoznamenali jejich přátelství a vzájemnou spolupráci.
Doufám, že tento článek dokáže v každém čtenáři vyvolat touhu blíže poznat Aloise Rašína, který byl nejen významným politikem a národohospodářem, ale také neobyčejně zajímavou osobností, která měla nepochybnou morální autoritu a velmi vzácné charakterové vlastnosti. Pokud by se chtěl někdo dozvědět další a podorbnější informace, doporučuji mu knihy: Paměti Dra Aloise Rašína, A. Rašín: Listy z vězení, J. Šetřilová: Alois Rašín a článek Karel Kramář - vůdce české pravice? v časopise Dějiny a současnost 11/2007
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Koho si z prvorepublikových politiků vážíte nejvíce?

T. G. Masaryka 37.5% (3)
K. Kramáře 25% (2)
E. Beneše 0% (0)
A. Rašína 0% (0)
A. Švehly 25% (2)
K. Engliše 0% (0)
A. Hlinka 0% (0)
V. Tusar 12.5% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama