Existuje jen jedno dobro a to je vědění. Existuje jen jedno zlo a to je nevědomost. Sokrates

Jakub Arbes - Kamarád 2

17. března 2007 v 11:46 |  Texty
Pokračování 1. části:
Od té doby minulo pět roků, aniž by se byli podivní tito kamarádi setkali.
Každý šel svou cestou…
Matěj byl dobrý, pilný a svědomitý dělník; dostal práci hned druhého dne - vydělal slušný groš a také si přál: neuhospodařil ani vindry.
Asi po třech letech seznámil se s chudičkou nějakou dívkou, sirotkem - oženil se a byl rád, že život vůbec uhájil.
Život Matoušův byl nepoměrně svízelnější; a jak jej uhájil, jest vůbec zázrakem, jakých se rok co rok děje v každém velkoměstě několik set; ale vzhledem k Matoušovi byl to přece jen zázrak zázraků.
Dal se zapsati do práv - podařilo se mu uloviti obstojnou hodinu, ba i malé stipendium ndash; a po celý rok studoval horlivě a pilně… Ale po roce uděleno stipendium jinému, hodina nestačila - slovem Matouš octl se na holičkách.
Nebyl sice zvyklý blahobytu - vyznal se v hladovění se závidění hodnou virtuosností, ba nepatřil mezi onen druh studentů, kteří se neumějí všemožným způsobem potloukati.
Ale což naplat, když se tak zvané poměry proti člověku v pravém slova smyslu spiknou - když veškeré úsilí a namáhání jest marné.
Po roce a několika měsících byl nucen studií zanechati a byl rád, že zachytil se jako diurnista u polopokoutního advokáta s pranepatrnou praxí - a živořil beznadějně od měsíce k měsíci, ba od roka k roku…
Přirozenoť, že v té době si často vzpomněl na kamaráda Matěje, ba že ho chtěl i vyhledati, aby si mu postěžoval. Ale když si připomenul, že se na jeho kamarádství nesmí spoléhati, zastyděl se a živořil o samotě dále…
Možno si tudíž pomysliti jeho překvapení, když asi po pěti letech vyhledal ho kamarád sám, navštíviv ho v kanceláři.
Bylo to v neděli dopoledne.
V kanceláři nebylo kromě Matouše nikoho; ale kamarád Matěj se nezdržel.
"Rád bych s tebou o něčem vážném promluvil mezi čtyřma očima," pravil tajemně. "Kdy a kde?"
Shodli se, že sejdou se po poledni asi o druhé hodině v téže hospodě na Poříčí za tímže stolem, za kterým byli poprvé v životě spolu "hodovali".
A skutečně se tam také sešli.
Hospoda byla skoro prázdná; mohli tudíž pohovořit zcela důvěrně.
Možno si tudíž představiti překvapení obou, když si pověděli, že nemá ani jeden ani druhý praničeho nazbyt a že ndash; i kdyby některý z nich chtěl na druhého se spolehnout - nebylo by mu to pranic platno.
Ale překvapení diurnisty Matouše změnilo se v úžas, když koželužský chasník svěřil se posléze se svým tajemstvím, řka zcela rozhodně:
"Není pomoci, kamaráde! Potřebuji tisíc zlatých jako sůl a ty, chtěj nechtěj - musíš je opatřit."
"Tisíc zlatých!… Já -?" zvolal diurnista úžasem.
"Já se sice na tvé kamarádství v ničem nespoléhám," ujal se slova koželuh; "ale opatříš-li peníze, nebudeš toho litovat - uvidíš!"
Diurnista pokrčil ramenoma a zavrtěl hlavou - ale koželuh nedada se mýliti, pokračoval:
"Nekoukej, prosím tě, na mne jako na nějakého šibala. Jsem dosud poctivý chlap a za to pranic nemohu, že jsem něco vyšpekuliroval - -"
"Ty že jsi něco vyšpe - -"
"Ovšem -"
"A co, prosím tě - co?"
Koželuh se tajemně nahnul k uchu diurnistově a zašeptal:
"Vyšpekuliroval jsem, jak by se dala teletina laciněji, lehčeji a lépe než dosud vydělávat."
Prozrazení prosaického tajemství působilo na diurnistu trochu komicky, ale zároveň ho napadlo, že si z něho někdejší několikahodinový kamarád tropí šašky.
"Nevěřím," pravil úsečně a rozhodně.
"Prozatím není také třeba," odtušil koželuh, "vždyť tě mohu přesvědčit, kdy budeš chtít. Teď jen opatř peníze, abych mohl začíti pracovat na vlastní vrub! Ty se můžeš státi mým společníkem nebo třeba samostatným podnikatelem a já budu tvým ředitelem nebo dílovedoucím - jak budeš chtít - - Jenom opatř peníze!"
Sledovati další rozmluvu zdá se nám býti zbytečno. Dodáváme jen následující:
V několika dnech, vlastně večerech koželuh diurnistu přesvědčil. Vydělalť před vlastníma jeho očima dvě teletiny na zkoušku, a diurnista, ačkoli laik, musil u srovnání novým způsobem vydělané kůže s koží po starém způsobu vydělané přiznati, že jde skutečně o nový vynález, jenž může býti znamenitým zdrojem příjmů, ba snad i rychlého zbohatnutí.
Ale kde vzít peníze?
Přemýšlel, kombinoval, hloubal po několik dní; ale nic naplat… Nabýti tisíce zlatých tak zvaným poctivým způsobem jest pro diurnistu přece jen cosi skoro nemožného.
Nicméně asi po půl létě je přinesl přece. Jak jich nabyl, zůstalo tajemstvím; ale peníze byly k disposici - naši spekulanti zahájili přípravy ke svému podniku.
Především vymoženo úřední povolení k zřízení malé dílny v Bubnech, najmuty místnosti a v několika týdnech zahájena výroba v malém.
Diurnista jako vlastní podnikatel a kapitalista byl - opatrný. Provedl vše na vlastní jméno a kamarád vynálezce figuroval jen jako dílovedoucí, po případě ředitel.
Někdejší diurnista jako továrníček ovšem byl v první době "pátým kolem u vozu"; duší podniku byl koželuh - nicméně asi ve dvou letech vpravil se i onen do věci tou měrou, že jí rozuměl a stal se později platným faktorem jako obchodník závodu.
Po pět roků závod ten jen stěží udržoval se nad vodou. Nemělť obchodních styků atd. S počátku pracováno jen pro nejužší okruh odběratelů - dělníků bylo v továrničce na nejvýš deset - krátce závodeček byl začasté již na pokraji záhuby.
Když však se Matoušovi podařilo zjednati obchodní spojení s cizinou, začal se závod rychle zvelebovati - dělnictva přibráno.
V brzku místnosti nestačily a závod přeložen na Oujezdskou bránu, kde zahájena práce skoro již horečná s neméně než asi sto dělníky. Krátce v dalších deseti letech byla to jedna z nejvýnosnějších továren v bezprostředním blízku Prahy.
Poměr mezi vynálezcem a "kapitalistou" zůstal však již v jistém ohledu beze změny.
Pánem a vlastníkem závodu byl Matouš Procházka,- kamarád jeho Matěj Svoboda zůstal prostým dílovedoucím; neboť prodlením doby uznáno za nutné ustanoviti i zvláštního ředitele, kterémuž se Matěj z dobré vůle podřídil.
V celku byl Matěj spokojen.
Bral slušnou mzdu dvou set zlatých měsíčně; ale jsa tak trochu "kamarád z mokré čtvrti", rád si zahýřil a z pravidla celou mzdu spotřeboval sám. Rodina jeho, žena i dcera byly po celou řadu let odkázány na dobročinnost vlastníka továrny, jenž také nikdy penězi neskrblil, opatřuje je vším, čeho potřebovaly.
On sám však vedl život téměř knížecí. Koupil si dvě villy, měl dvě ekypáže - krátce snažil se vynahraditi si, co mu byl skoupý osud z mládí tak houževnatě odpíral.
K Matějovi choval se přes všechny jeho nehrubě příznivé vlastnosti shovívavě. Nikdy mu ničeho nevytýkal, nikdy ho ku práci a pilnosti, ve které v poslední době valně ochaboval, nenabádal; nikdy ho z ničeho nekáral, ba zhusta ho zakládal i penězi, když Matěj potřeboval, což dělo se zpravidla vždy na sklonku měsíce nebo již v polovici.
Matějovi zdálo se býti vše to a mnohé jiné lhostejné. Uvykalť hýřivému životu, až posléze skoro nic v továrně se nestaral a mnohdy po celý týden, ba měsíc se tam neobjevil, leda když potřeboval peněž.
Matouš peníze dal, - Matěj hýřil dále.
Avšak i k rodině Matějově choval se Matouš se vzornou šetrností a úslužností. Dům jeho vlastní byl i jejím domem, v němž mohla žíti po své libosti, aniž by se o něco starala.
V létě obývala rodina Matějova jeden z Matoušových letohrádků. - krátce obě strany, kapitalista i vynálezce, jakož i vynálezcova rodina byly po celou řadu let svrchovaně spokojeny.
Minulo dalších pět roků…
Závod úžasně rychle vzkvétal, peníze hrnuly se do pokladen se všech stran. Matouš žil vždy s větší nádherou, Matějovi pak vždy více se nedostávalo - peněz…
Nepracoval už dávno pranic - za to tím více hloubal o svém zvláštním poměru ke svému kamarádovi, až dospěl k výsledku pro sebe nad míru nepříznivému.
"Jakž medle k tomu přijdu já," mudroval, "abych byl jemu podřízen - já, prapůvodce a duše všeho - já, kterýž jsem atd. atd. Jak k tomu přijdu, abych závisel ve všem všudy na něm a byl takořka jeho podnoží? Ne, ne - to déle trvati nesmi… Postarám se, abych si dopomohl 'ku svému právu a stal se také pánem jako on'."
A rozhodl se učiniti, čeho bylo třeba, by si k právu svému dopomohl.
Dostavil se do kanceláře kamaráda-společníka a pověděl prostě, ale cela jasně, oč jde - vlastně co chce.
Kamarád ho vyslechl se vzornou trpělivostí.
Nejevil ani překvapení, aniž nechuť nebo nevoli; ale když Matěj skončil, odpověděl suše a rozhodně:
"Ne! Nikdy!"
Podobné odpovědi Matěj neočekával.
Odpověděl podrážděně - slovo dalo slovo a přes to vše nebo právě proto, že Matouš zůstal klidným, ale zároveň neoblomným, rozzuřil se Matěj tou měrou, že jen divem nedošlo s jeho strany k násilí.
Četl kamarádovi nejtrpčí litanie. vyčetl mu vše, co mu mohl vyčítati - vyhrožoval… Ale nic naplat…
Matouš s chladným úsměvem odpovídal:
"Na kamarádství se nespolehej - vždyť víš, co a jak -"
Matěj však toho nedbal.
Láteřil a zuřil, až zdálo se, že došla i Matoušovi trpělivost.
Vztyčil se a rozhodně pronesl poslední své slovo:
"Za to vše, cos mi teď, kamaráde, provedl, dávám ti výpověď ze závodu. Dnešním dnem počínaje nebude se ti vypláceti žádná mzda… A teď jsi jdi hledat své tak zvané právo, kam chceš…"
Matěj zůstal v prvním okamžiku jako omráčen; ale po chvíli spustil poznovu:
"Jak? Ty ničíš mne, kterýž jsem ti dopomohl ke všemu, co svým nazýváš - ty mne doháníš k zoufalosti?"
"K jaké zoufalosti? Nemáš ženy? Nestarej se - žena se o tebe postará!"
"Jakže?! Žena - moje žena, která i s dcerou závisí na tvé milosti? A já že bych měl žíti z milosti ženy, kterouž můžeš, kdykoli i libo - uvrhnouti v bídu?… Nikdy! Ostatně - -"
Hlas jeho třásl se nejprudším pohnutím, když slova ta pronesl a pohroziv kamarádu společníkovi pěstí vrávoravým krokem opustil kancelář - - -

Co se dělo v duši Matějově, nelze vypsati. Hněv, lítost, zklamání a pomstylačnost rozdmychovaly ji po několik dní, až po sléze se rozhodl vzíti útočiště k prostředku nejkrásnějšímu: domoci se práva svého soudně.
Navštívil jednoho z nejrenomovanějších advokátů, pověděl, oč jde, a dostav v odpověď, že za takových poměrů není možno proces vyhráti, dal k provedení jeho své svolení.
Objemná a výborně koncipovaná žaloba napsána a podána. A po několika týdnech ustanoven i den řízení.
Matěj Svoboda dostavil se se svým právním zástupcem; Matouš Procházka však bez zástupce.
Po obvyklých formálnostech řízení soudní zahájeno. Obžaloba přečtena a žalobník i právní jeho zástupce ji opodstatnili. Žalující vypravoval prostě, ale přesvědčujícím tónem vše, co zdálo se mu býti vhodným; jak se s Matoušem před lety seznámil, jak ho nasytil a napojil - vůbec vypravoval celý průběh svého i Matoušova života…
Obžalovaný s ledovým klidem naslouchal. V tváři jeho ani sval se nepohnul a jenom když žalující s trpkostí to neb ono mu vyčítal, zdálo se, jakoby se snažil potlačiti úsměv.
Konečně uděleno slovo obžalovanému.
Vstal a pravil tónem chladným:
"Slavný soude! Na vše, co zde bylo pronešeno, nemám jiné odpovědi, nežli prosbu, aby byla především vyslechnuta choť žalobníkova, za jejíž předvolání jsem byl žádal."
Žalující v nejvyšší míře popuzen, vyskočil.
"Jakže?! Moje vlastní žena že má svědčiti proti mně?" zvolal rozjitřen.
Soudce však upozornil na soudní řád, že má žena sice právo, svědectví se zříci, ale že svědectví vydati - může.
Rozlícený žalobník byl nucen usednouti a svědkyně předvolána.
Klidně předstoupila a byvši vyzvána vylíčiti stav věcí položila prostě jakousi listinu na soudní stůl.
Za všeobecného napjetí přelétl soudce listinu nejprve sám pro sebe a po několika vteřinách počal ji čísti odměřeným tónem nahlas.
Obsah listiny byl prostý, ale v právním ohledu nade vší pochybnost určitý. Obžalovaný Matouš procházka v listině datované již před sedmi lety prohlašuje, že letohrádek, jejž obývá v létě rodina Matěje Svobody, jest jejím majetkem, že rodina tato má právo na polovici továrny a vůbec na polovinu čistého užitku z továrny té plynoucího ndash; na všechny časy; ale že hlava rodiny té, Matěj Svoboda, jest vyloučena z veškerého spolupůsobení při závodu…
Žalobník byl zdrcen…
A přece po chvíli zajásav padl kamarádovi, jemuž byl před lety sám radil, aby se na kamarádství nespoléhal, okolo krku…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Který je váš nejoblíbenější český (nežijící) spisovatel?

Božena Němcová 21.2% (39)
Jan Neruda 13% (24)
Alois Jirásek 9.2% (17)
Jaroslav Hašek 3.3% (6)
Karel Čapek 31.5% (58)
Bohumil Hrabal 9.8% (18)
Jiný 12% (22)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama